Bezplenková komunikační metoda

Mohlo by se zdát, že bezplenková komunikační metoda (BKM) s nošením nesouvisí, ale opak je pravdou. Potřeba vylučovat je z mojí zkušenosti nejčastější důvod, proč se miminku nelíbí v šátku nebo v nosítku. 

Slovo bezplenková je podle mě dost zavádějící a nešťastný překlad. Jestli v mezičase používáte plenky vlastně není důležité. Méně často metoda označovaná jako přirozené vylučování, s čímž se ztotožňuji mnohem více. V principu jde o to dopřát miminku vylučování mimo plenku. Možností jak poznat, že se miminku chce, je několik. Pozorovat signály miminka, časovat nebo se řídit intuicí. Pak stačí miminko vysvléknout a vysadit nad umyvadlo, nad nějakou mísu nebo nad kyblíček určený přímo k bezplenkovce. 

Věřte nebo ne, miminka nečůrají během tvrdého spánku, takže když vysadíte miminko po probuzení, budete pravděpodobně úspěšní. U malých miminek se často mluví o bolestech bříška, ale zkuste si představit vykonat velkou potřebu vleže na zádech s kalhotami na sobě. Vrtí se miminko během kojeni a opakovaně pouští prso a zase se chytá? Je unavené, usíná, ale ne a ne zabrat? Dost možná potřebuje čůrat. Vylučování je taky jedním z hlavních důvodů, proč se miminkům "nelíbí" nošení. Můžete zkusit miminko vysadit před navázáním do šátku.
Zároveň velmi často řeším, že se miminko probudí a brečí dokud ho rodič nevyndá z nosítka nebo šátku. S několika maminkami jsme řešily, že musí načasovat procházku přesně na spánek, protože po probuzení musí hned domů. Když zkusily miminko po probuzení vyndat a vysadit, (klidně venku, pokud není velká zima) po chvilce mohly miminko opět navázat a pokračovat v procházce. 

Naše zkušenost

Kyblíčkovat jsme začali, když byly Mie necelé 2 měsíce. Do té doby to bylo tak, že se vzbudila, nakojila a do pár minut spustila pláč. Plakala v podstatě dokud jsme si ji nenavázali do šátku a neuspali. Nechápu, že nám to nedošlo dřív, kór když já jsem o bkm věděla. 

První den co jsme začali Miu vysazovat jsme měli jednu špinavou plenku a pláč téměř ustal. Vadilo ji do plenky i čůrat a když zrovna nebyla možnost ji svléknout, vydržela i několik desítek minut. Tak to pokračovalo několik měsíců. Vysazovali jsme po probuzení, po kojení (někdy jsem i kojila nad kyblíčkem) před spaním, před navázáním do šátku. Dokud jí nezačaly růst zuby (4. měsíc), vždy když potřebovala čůrat, začala si cucat ručičku. Potom už si strkala do pusy všechno pořád, takže tenhle signál vymizel.

Často jsme ji nechávali bez plenky na pratelné přebalovací podložce. Čím byla pohyblivější, tím méně ji dřepění na kyblíčku zajímalo a taky jí méně vadilo vylučovat do plenky. V roce, když objevila chození, už ji to vlastně nezajímalo vůbec a nějaký čas jsme nevysazovali vůbec. V roce a čtvrt jsme se k bkm částečně vrátili, nevysazujeme již nad ten malý kyblíček, ale dáváme vyčůrat do sprchy nebo na záchod (s redukcí). 

Co děláme po celou dobu je, že Miu nenecháváme v mokré plence. Naše ambice nikdy nebyly mít miminko bez plen nebo nemít žádnou mokrou plenku. Chtěli jsme mít spokojené miminko, kterému jsme plnili jeho potřeby a s dalším miminkem určitě začneme hned po narození.